Logo a nadpis: Okrasné dřeviny

Magazín zajímavostí ze světa rostlin - září 2004

Obsah:
Pověsti, Zajímavosti, Nej..., Časté dotazy, Glosy

Báje a pověsti

Královna "Růže"

K růži, často nazývané královnou květin, se váže velké množství bájí, pohádek a symbolů.
Podle jedné indické básně se nejkrásnější žena světa Lakšmí zrodila z růže 'Neue Revue' rozvíjejícího růžového poupěte a stala se bohyní krásy. Růže, ze které se zrodila, byla považována za symbol božského tajemství.
Podle perské pověsti byla růže darem samotného Alláha, který sněhobílou růži určil za vládkyni květin.
Řekové považovali růži za dar bohů. Podle Anakreona z Tea se růže zrodila z běloskvoucí mořské pěny současně s bohyní lásky a krásy Afroditou.
První křesťané považovali růži za symbol úpadku a rozkladu, ale postupně si i u nich růže vydobyla své místo. Později ji začali nazývat rajským květem a zasvětili ji Panně Marii. Jedna z legend vypráví o tom, že první růže vyrostla z kapek Kristovy krve pod křížem.
Muslimové věří, že bílá růže vyrostla z kapek potu, které uronil prorok Mohamed při výstupu do nebe.
V Anglii se bílá a červená růže staly symbolem dvou soupeřících rodů a krvavé války, která trvala třicet let a do historie se zapsala jako válka růží (1455 - 1485).

Jedle - patronka plodnosti

V Německu kdysi tančívala mladá děvčata kolem jedle, aby se zmocnila duše stromu, ukryté ve větvích. Podle starých pohanských představ se pod jedlí v době zimního slunovratu rodí magické dítě - syn v podobě Slunce a tím po dlouhém tmavém období začíná světlo nabývat na síle. Jedlové šišky se podle počasí otevírají a zavírají, což bylo považováno za shodu s plodnou silou boha Slunce. Jedle bývala zasvěcena patronce porodu a kadidlo s jedlí přinášelo ženám po porodu požehnání. Pod jedlí se podle bájí narodil i egyptský bůh vegetace Usíre a řecký bůh vína a plodnosti Dionýsos. Ve starověkém Řecku byla jedle zasvěcena Artemidě, bohyně Měsíce, přírody a plodnosti.

Majestátní borovice

Borovice patří mezi nejodolnější a nejméně náročné stromy, většina druhů borovic jsou mohutné, štíhlé, stálezelené stromy, jejichž svérázné vzezření a vůně, schopnost vylučovat a ronit kapky pryskyřice podobné slzám daly podnět k mnoha legendám. Je považována za strom přinášející štěstí a zbavující neštěstí.
Jako symbol majestátu a dlouhého života se vysazovala u paláců asijských císařů. Pro svou sílu, nezdolnost i falický tvar šišek byla symbolem plodnosti. Borové šišky se házely spolu s dalšími symboly do hrobky řecké bohyně Démétér, aby daly nový život zemskému i ženskému lůnu. Keltské kmeny spojovaly borovici s hrdiny a bojovníky. Pro americké indiány představovala vyváženost existence a to, že ční k obloze, bylo symbolem pátrání ducha po pravdě.
V Rusku se tradičně dává nevěstám při svatbě borová větvička. Borovice je spojována se smrtí a nesmrtelností. Číňané vysazují borovici na hrob, aby duši zesnulého dodali sílu a ochránili jeho pozůstatky před hnilobným rozkladem. Je jedinou dřevinou, ze které mohou být vyrobeny rakve pro pochovávání ortodoxních Židů.
Z pryskyřice borovic pochází jantar, nazývaný též sluneční kámen, zkamenělé slzy borovice či zlato severu. Ve starém Římě měla ozdoba z jantaru cenu otroka.

Obřadní smrk

Také smrk byl často uctíván a byly kolem něho pořádány tajemné obřady s cílem naklonit si duchy přebývající v jeho koruně. Na větve se věšely hořící svíčky a různé ozdoby. Časem se smrk stal symbolem života a věčného mládí. Ruský car Petr I. v roce 1700 uzákonil oslavy Nového roku, při nichž měly být ulice, cesty a brány obydlí vyzdobeny mj. i smrkovými větvemi. A snad žádný jiný strom se nestal tak rozšířeným symbolem, jakým je náš smrček vánoční.

Uctívaný dub

Dub je snad nejuctívanější ze všech stromů a téměř u všech národů se těšil lásce, úctě a často byl považován za posvátný. Je symbolem síly, mohutnosti a dlouhověkosti.
Římané věřili, že muži vzešli z dubu, věnec z dubových větviček a listů byl vyznamenáním za odvážné činy.
V hebrejské tradici byl dub zasvěcen Jehovovi, kterého Abrahám ukryl spolu se dvěma anděly pod větvemi dubu.
Řekové také uctívali dub, považovali jej za posvátný a zasvětili jej Apollónovi, bohu Slunce, vědy a umění.
Za posvátný strom jej považovali i Slované, kteří zasvěcovali největší a nejmohutnější duby hlavnímu pohanskému bohu - Perunovi, bohu hromu a blesku.

Starobylý olivovník

Patří mezi nejstarší kulturní rostliny. Byl pěstován již ve starší době kamenné, ve starověku ho středomořské národy považovaly za posvátný.
Podle antické báje jej Atéňanům darovala bohyně Athéna. Olivový olej byl považován nejen za potravinu a léčivý prostředek, ale přisuzovali mu i zázračné a magické vlastnosti. Olivová ratolest i olej měly být schopny uchránit člověka před zlými duchy a prodloužit mu život. Olivová ratolest i věnec byly považovány za symbol štěstí, shody a dlouhého života a dodnes jsou symbolem míru.
Olivovníky v Getsemanské zahradě zde podle některých odborníků rostly již v době Ježíše Krista.

Magické jmelí

Nejznámější poloparazitická rostlina jmelí dosahuje věku až 70 let. Roste v korunách stromů, kde tvoří košaté trsy, velké v průměru až jeden metr.
Od nepaměti je uctíváno jako posvátná bylina. Zvláště posvátné bylo jmelí z dubu, poněvadž se na něm vyskytuje jen vzácně. Sbíralo se během zimního slunovratu a lidé věřili, že symbolizuje vitalitu dubu a že nahrazuje ztracenou sílu Slunce v době jeho největší slabosti.
Keltové v době trhání jmelí přerušili jakékoliv bitvy, keltský zvyk zdobení oltářů jmelím převzali i křesťanští kněží.
Ve středověku se jmelí rostoucí na jabloni považovalo za rostlinu chránící proti čarodějnici, podle lidové pověry jmelí chrání proti blesku, nemoci, ohni a neštěstí. Také se věřilo, že zahání nemoci a rychle hojí otevřené rány, chrání před otěhotněním a zavěšené nad postelí nebo uložené pod polštářem zajistí klidný spánek a sladké sny.
I v dnešní době jen málokterá rodina nemá na Vánoce větvičku "magického jmelí" doma.

(Róbert Čeman: Rekordy - Živý svět rostlin, 2001.)
Nahoru

Víte, že Váš Internet Explorer i Outlook může zdarma nahradit mnohem bezpečnější a uživatelsky příjemná Mozilla nebo Opera?


Metamorfóza uniformity

Dříve: paneláky paneláky paneláky paneláky paneláky
Panelové sídliště (z leva): Michalovce, Uherské Hradiště, Dvůr Králové, Chomutov, Karlovy Vary

Nyní: Zahradní kavárna Zahradní kavárna Zahradní kavárna Zahradní kavárna Zahradní kavárna
Zahradní kavárna (z leva): Philadelphia, Osaka, Bibione, Litoměřice, Sydney


Zajímavosti ze světa rostlin

Agresivita dřevin
Mimo známých invazí bylin (bolševník, křídlatka, netýkavka aj.) lze uvést i příklady agresivních invazí některých nepůvodních dřevin.
Původem americký akát (Robinia) který je jinak výbornou (medonosnou) dřevinou pro neůrodné a devastované půdy, leckde velmi agresivně vytlačuje původní druhy, např. borovice i některé podrostové byliny (foto) a v místech, která zamoří, je díky kořenovým výmladkům (foto) téměř nezničitelný.
Líbivá hedvábná borovice vejmutovka (Pinus strobus), introdukovaná k nám ze Severní Ameriky, se rychle semení v našem nejmladším Národním parku České Švýcarsko, narušuje tamní dlouholetá společenstva a svou hustou korunou silně redukuje vzácné rostliny v nižších rostlinných patrech. (Živa 1/2001)
Léčivá bezinka (Sambucus), kterou si již v dávných dobách nejspíš přinesli slované z Ukrajiny, prostřednictvím ptáků velmi rychle zamoří každou nevyužívanou louku, neoseté políčko či chmelnici (foto). Návrat k zemědělskému využití půdy je pak obtížný a velmi drahý.

Ginkgo biloba - Jinan dvoulaločný
list jinanu Ačkoliv je jinan často uváděn jako jehličnan, je jeho jediný druh součástí jediné třídy (jinany), jediného řádu a jediné čeledi. Tento velmi dekorativní (a léčivý) strom je považován za živoucí fosílii - přechodný typ mezi jehličnany a listnáči. V Evropě je pěstován asi od roku 1730 a dnes se již můžeme setkat i s jeho pestrolistými (Variegata'), zlatými ('Aurea'), sloupovitými ('Tremonia') a převislými ('Pedula') kultivary.

Houbový internet?
Symbiotické vztahy rostlin a hub jsou všeobecně známy. Méně známá je skutečnost, že mycelia (podhoubí) různých hub se mohou navzájem propojovat a přes tato propojení jsou schopna transportovat jak živiny, tak i asimiláty. Do takového propojení může být zapojena většina rostlin celého společenstva a prostřednictvím živin mohou spolu komunikovat. Tato "internetová" síť má i své "hackery" v podobě mezo- a makro fauny, která se vlákny (hyfami) živí a narušuje spojení.
Podle M. Vosádka v časopisu Živa 5/2002 (velmi seriózní časopis pro biologickou práci, založený již v r. 1853 Janem E. Purkyněm).

Jako první dnešní stromy se na na našem území objevily
asi před 11000 lety břízy, osiky a borovice. O 1500 let později líska, dub a lípa, dále po 2000 letech javor, jilm, jíva, jasan a v době bronzové (před 4000 - 2000 lety) habr, buk a jedle.
Příloha Lidových Novin 29.7.2003

Metasekvoje čínská byla objevena teprve v roce 1941
Větvička metasekvoje a s největší pravděpodobností jsou všichni pěstovaní jedinci mimo Čínu potomci několika jedinců (dva importy semen). V Japonsku byla v poslední době popsána její první odchylka se světlejším zlatavým jehličím pod názvem 'Golden Ogi' (někdy 'Golden Rush'). Metasekvoje se množí snadno letními vrcholovými řízky nebo výsevem.
Podle T. Hájka a I. Babůrka v časopisu Živa 2/2004

Strom-čerpadlo Stromy jako vodní pumpy
Podle různých autorů dokáží stromy odčerpat ze země ohromující množství vody. Za jedno vegetační období tak bříza vysaje a odpaří až 7 tun vody, stoletý buk 9 tun a vzrostlý blahovičník (Eucalyptus) dokonce 14 tun! Pomocí blahovičníků byly vysušeny za pouhých 10 let rozsáhlé bažiny v Portugalsku, ke stejnému účelu byly použity také na Kolchydě (část Gruzie).

Nahoru

Nej...

Nejmenší a nejsevernější dřeviny
jsou vrby. Vrba bylinná je vysoká jen několik cm, plazí se až do délky 5 m. Vyskytuje se až na 83° severní šířky v tundrových oblastech.

Nejpomaleji rostoucí strom
je smrk Sitka. V arktické oblasti, kde teplota klesá i pod -50°C, byl nalezen 28 cm veliký jedinec starý 98 let.

Nejrozšířenější jehličnatý strom
je také smrk. Vyskytuje se v 50ti druzích (jen na severní polokouli) - v Evropě, Asii a Severní Americe.

Nejrozšířenější opadavý jehličnatý strom
je modřín. Vyskytuje se v 10ti druzích též v Evropě, Asii a Severní Americe.

Nejstarší strom
je nejspíš borovice osinatá. Na východě Kalifornie v White Mountains byl objeven jeden exemplář starý 4844 let a několik dalších starších 4000 let.

Nejvyšší strom (známý v minulosti)
je douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). V r. 1895 byla poražena douglaska vysoká 128 metrů, s průměrem kmene 7,5 m.

Nejvyšší žijící strom
je sekvoje vždyzelená (Sequoia sempervirens). V jižním Oregonu a Kalifornii rostou jedinci vyšší než 110 metrů.

Nejvyšší listnatý strom
je blahovičník (Eucalyptus regnans). Tento strom v mládí přirůstá 4 - 5 metrů ročně. U hory Baw Baw v australském státě Victoria roste jedinec 106 metrů vysoký, jehož stáří se odhaduje na 350 - 400 let.

Nejmohutnějšími stromy
jsou sekvojovce obrovské (Sequoiadendon giganteum). V Národním parku Sequoia v Kalifornii roste jedinec s přezdívkou Generál Sherman, který je vyšší než 83 metrů, obvod kmene má 34,9 metrů, a jeho větve v šedesátimetrové výšce mají průměr 3 metry. Jeho stáří je asi 2500 let. Tento gigant obsahuje cca 17 000 kubíků dřeva.

Největší továrnou světa
je pozemská flóra, která v sobě váže 105 500 000 000 tun glukózy, což odpovídá plně naloženému nákladnímu vlaku o délce 50 000 000 km. Při fotosyntéze za rok spotřebuje přibližně stonásobek světové produkce elektrické energie - to je 467 000 000 000 000 kWh světelné energie, a vyrobí 47 bilionů kubických metrů čistého kyslíku.

Nejčistší vzduch
můžeme dýchat v borovém lese. Jestliže v městském prostředí vzduch obsahuje více než 30 000 bakterií v krychlovém metru, můžeme borový les s obsahem 200 - 300 bakterií ve stejném objemu vzduch považovat za sterilní. Zasluhují se o to éterické oleje a pryskyřice v borovém jehličí.

(B. D. Alexejev: Zajímavosti ze světa rostlin, 1990 a Róbert Čeman: Rekordy - Živý svět rostlin, 2001.)

Časté dotazy

Co můžeme udělat pro jírovce (kaštany) napadené klíněnkou?
Klíněnek se na našem území vyskytuje více než 70 druhů. Žádná ale nezpůsobila takovou paniku jako invaze klíněnky jírovcové (Cameraria ohridella) foto, která dokáže do poloviny vegetačního období připravit stromy o většinu listové plochy a vyvolává tím obavy z totální likvidace jírovců.
Larvy vylézající z opadaného listí dokončují svůj vývoj v zemi a motýlci z jara vylíhlí pak (v několika generacích za léto) pokračují ve svém zkázonosném díle. Ve zkouškách sice jsou již feromonové lapače a hledá se intenzivně některý její použitelný přirozený nepřítel, zatím je ale důležité bojovat u každého stromu. Každý z nás může pomoci ve svém okolí při průběžné likvidaci (pálením) opadávajícího listí - dříve než larvy klíněnky přesídlí z listů do půdy.

Co se semeny exotických dřevin nasbíranými na dovolené?
Selžou-li veškeré pokusy o získání konkrétních informací, nastává čas experimentů. Problémem bývají nezralá embrya, krátká doba, po kterou si některá semena udrží schopnost klíčit, někdy přírodní (inhibiční) látky v embryích a obalech semen bránící klíčení, anebo tvrdé (až zdřevnatělé) slupky semen bránící přístupu vlhkosti k embryím. Jejich přirozené odbourávání v půdě může trvat i několik let, nebo je k němu třeba trávících kyselin v zažívacím traktu ptáků či dokonce působení ohně stepních požárů.
Máme-li k dispozici větší množství neznámých semen, rozdělíme je do několika skupin. Část jich (po posklizňové a předseťové) úpravě ihned vysejeme, část stratifikujeme podle popisů v návodu na generativní množení na stránce o množení okrasných dřevin.
S trochu štěstí můžeme být úspěšní, málokteré takto vypěstované rostliny ale v našem klimatu obstojí, a ani v našich bytech se jim často příliš nedaří.

Proč nejsou živé ploty zavětvené až k zemi?
Jednou z nejčastějších chyb je sestřihování stěn živých plotů kolmo k zemi. Stačí zúžit plot nahoře cca o 10% výšky plotu, čímž se zlepší přístup světla k listové ploše spodních větví stěny (obrázek). Oprava starých živých plotů uvedeným způsobem je možná jen u druhů, které obráží i ze staršího dřeva.

Jak ochránit mladé jehličnany a stálezelené keříky před vymrznutím?
Většinou se nejedná o poškození mrazem, ale usychání. Jehlice a listy za zimních slunných dnů odpařují vodu, kterou nejsou mladé (mělce zakořeněné) rostliny schopny ze zmrzlé zeminy doplňovat. Někdy keříky také doplácí na to, že si je pejsek majitele vybral jako značkovací bod svého teritora, které pravidelně označuje svou močí.
Předně je třeba za suššího podzimu dobře rostliny do zámrazu zalévat. Opakovat zálivku můžeme i v zimě, trvá-li delší dobu bezmrazé a sušší období. Za jasných mrazivých a slunečních dnů je dobré omezit odpar přistíněním - třeba větévkou chvojí opřenou z jižní strany keříku. Pomůže také zábrana proti mrazivým (vysušujícím) větrům.

Proč borová nebo smrková kůra někdy snižuje výnosy?
Je to způsobeno dočasnou činností mikroorganismů potřebných při rozkladu kůry, které spotřebovávají téměř veškerý dostupný dusík (základní prorůstový prvek). Kůru je proto nutno předem kompostovat s vyššími dávkami dusíku, nebo dodat dusík spolu s kůrou přímo do půdy v množství až 100g N na 100 litrů kůry.
Zapravením kůry do půdy v množství až 0,2 m3 na 1 m2 (pro okrasné zahradnictví) výrazně a velmi dlouhodobě zlepšíme její strukturu.
Pro mulčování lze rozprostřít 2 - 8 cm silnou vrstvu čerstvé nebo kompostované kůry (20 - 80 litrů).
Soukup, Matouš a kol. - Výživa rostlin, substráty, voda v okrasném zahradnictví - SZN 1979

Vynikajících výsledků bylo dosaženo v bývalém zahradnictví SEPAP Štětí při použití čisté drcené kůry jako substrátu pro hrnkování řízkovanců a pro přímé píchání dřevitých řízků. Dusík byl dodáván v roztoku prostřednictvím pravidelné zálivky. Kořenové baly rostlin narostly až o 100% bohatší než v tradičních substrátech.

Nahoru

Glosy ...

Kůlny, šupny, boudičky
Nalézají se všude. V zahrádkářských a chovatelských koloniích, u vesnických domků, nádražních "vechtrů" nebo v blokových dvorech. Jsou ukázkou využitelnosti prostoru a materiálů, hrají odstíny celého barevného spektra. Jsou různých tvarů, velikostí i stáří.
Členitá zákoutí těchto slumů skrývají jak hory nářadí, zapomenutých pokladů a materiálů, tak i miniaturní králičí a drůbeží "cely", nezbytná sídliště a komunikační trasy přičinlivých hlodavců i jejich mumifikované mršiny. Ve škvírách mezi nimi bují bezinky, uvnitř často plísně a dřevokazné houby.
Společným znakem je jejich naprostá a neoddiskutovatelná nepostradatelnost pro život člověčího druhu.

Staré stromy
Z letitých alejí nám po čase začínají padat na hlavu větvičky, později celé větve. Nechceme-li stromy vykácet, zbývá radikální zmlazovací řez. Kamenem úrazu je ale v prvních letech nevábný - nepřirozený vzhled ořezaných stromů, který již tradičně vyvolává vlnu odporu.
Zamysleme se chviličku, nežli přidáme svůj podpis pod protestní petici, a představme si, jaké lepší řešení bychom vlastně mohli nabídnout…

Zpupnost
Člověk je nadán tvořivostí a neodolatelným puzením přizpůsobovat svět svým představám. Jejich realizace mohou vypadat i takto: lípy, jalovce.

Nostalgie
Nevíte někdo o nějaké vesničce či samotě, kde určitě nikdo nevlastní motorovou sekačku nebo kosu?

Nahoru
© VIA MM   Aktualizace: 8.01.2006 Návštěv: